Morčata mají mít tělo silné, dobře osvalené, kompaktního tvaru, mírně podsadité a zakulacené. Hlava široká a tupá, při pohledu ze strany je nos zahnutý ("římský profil"), oči a uši daleko od sebe. Oči jsou velké, kulaté a vypouklé, s mírným výrazem. Neosrstěná ouška jsou šikmo nasazená, ohnutá dolů, uprostřed mají vlnku.Krk silný a krátký, plece vysoké, široké a dobře vyvinuté. Hruď hluboká, široká a plná, hřbet krátký, široký, rovný.Končetiny krátké, rovné a silné. Přední končetiny mají čtyři, zadní tři prsty, délka drápků má být upravena tak, aby morče mohlo držet tlapky rovnoběžně na zemi. Zadní končetiny mají být zakulacené a masité, nesmí být vidět kosti.
Morče divoké neboli aperea žije v koloniích jako stepní zvíře, v travnatých a křovinatých krajích od nížin Argentiny až po vysokohorská údolí v Andách, kde vystupují až do výše 5000 metrů nad mořem. Vyhrabává si jednoduché zemní nory nebo obsazuje opuštěná doupata jiných zvířat. Morčata jsou normálně aktivní za soumraku a v noci, což je uchrání před dravými ptáky, jejichž oči je dovedou odhalit i ve vysoké trávě. Divoká morčata jsou také výborní skokani- mohou vyskočit až do výšky 1 metru. Morčata byla chována americkými domorodci už před 9000 lety a v některých oblastech se dokonce ještě chová. Morčata byla hojně využívána na maso a byla zabíjena i jako obětní dary. Tamní obyvatelé morčata chovali v příkopech u domů nebo přímo v domech. Už tehdy byly různé barevné typy. Černá morčata byla hned po narození zabíjena, protože černá údajně přinášela smůlu a byla to barva zlých démonů. Naše domácí morče pochází z morčete Cavia aperea porcellus. Na konci 16. Století byla morčata dovezena do Evropy holandskými mořeplavci s Jižní Ameriky. Teprve až v 19.století však byla morčata chována jako domácí zvířata a to především v Anglii. Velice populární se stala morčata až po druhé světové válce.Negativním následkem velkého zájmu o morčata bylo časté využívání k laboratorním pokusům.
Žádné komentáře:
Okomentovat